Že jde žít životem lásky, radostně a podle pravidel, která nám ukázal Ježíš Kristus, i v dnešní bezhodnotové a trochu chaotické době povrchní společnosti, kdy mladý člověk spíše hledá orientaci, o tom nám kázali např. sv Jan Pavel ll. nebo Matka Tereza. O tom smím také já svědčit. Proč bychom se nepovznášeli, když nám Pán Bůh zdraví a sny, touhy, přání a ideály do srdce dal? Ale okamžik prosím! I v životě věřících lidí se mnoho věcí změní, což nás nutí jednat jinak, než jsme původně chtěli. Pak záleží jen na tom, na čem stavíme. Na jakých základech bytí stojíme, z jakého zdroje čerpáme? Kdo je moudrý, staví na skále. Kdo pošetilý, ten obvykle staví na písku.


Člověče, miluje tě Pán Bůh! To On vložil do srdce každému z nás nesmírné touhy, které může naplnit jen On sám. My si je nikdo nemůžeme dokonale naplnit. Ani druhého nedokážeme sami udělat šťastným. Však se o to snažíme, protože si své sny, přání, touhy po lásce, po štěstí a ideály částečně dobře uvědomujeme. A ty touhy po lásce, po životě, štěstí, smyslu a naplnění pramení z Ježíšova srdce. Jsou daleko větší než lidské měřítko lásky. Tak nesmírně dokonalou láskou náš Pán miluje mě i tebe. Buď je povrchně uspokojujeme, snažíme si je naplnit sami. Pak může být náš život taková nafouklá blamáž jistými náhražkami. Anebo ty touhy člověk potlačí a každý další jeho den má nádech smutku, prázdnoty, beznaděje a rezignace, někdy až zoufalství. Pak je jeho život živoření. Obojí je špatně. Proto skutečně potřebujeme vztah s Ním. Jsme lidmi slabými, chybujícími, hříšnými a naše láska k Bohu je často nedokonalá. Avšak Ježíš mě neustále má rád dokonale, miluje báječně a skvěle. Pak snoubenecká byť nedokonalá láska ženicha a nevěsty je celkem nejlepší způsob lásky člověka k člověku. Vždyť je to obraz vztahu Ježíše a církve, obraz lásky Boha k člověku. Vím, že je to složité, ale bez tmy nelze vidět světlo. Přitom tma je nedostatek či absence světla. Stejně tak jako zlo nedostatek či absence dobra. Proto pravdu zlehka poznáváme v různých kontrastech a paradoxech jednotlivých situací příběhů Bible, ve vztazích s lidmi a ve svých životních situacích. Učíme se svými chybami.


  • B. Graham: „Je to Duch svatý, kdo usvědčuje. Na Bohu je, aby soudil. A na mně je, abych miloval.“
  • Ježíš řekl na jiném místě v Písmu: „Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6) Budete-li zachovávat mé učení, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí

Pravda osvobozuje. Pravda, ta vás osvobodí, nikoli práce, jak rafinovaně zamýšleli některé osobnosti totalitní moci 20. století. „Pche, co je pravda?“ Jen mávnutím ruky namítl Pilát na Ježíšovo tvrzení, že přišel na svět proto, aby vydal svědectví pravdě. A každý, kdo je z pravdy, uslyší Jeho hlas. V atmosféře tohoto soudu jistě filozofická, i zároveň řečnická otázka, na kterou zřejmě vůbec Pilát odpověď neočekával. Po těch slovech znovu řekl Židům, že na tom člověku žádnou vinu nenalézá.

 

JEŽÍŠ KRISTUS PŘED PILÁTEM (Mt 27,11.)

A Ježíš byl postaven před vladaře, který mu položil otázku: „Ty jsi král Židů?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám to říkáš.“ Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal. Tu mu řekl Pilát: „Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?“ On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.

O svátcích měl vladař ve zvyku propouštět zástupu jednoho vězně, kterého si přáli. Tehdy tam měli pověstného vězně jménem Barabáš. Když se zástupy shromáždily, řekl jim tedy Pilát: „Koho mám vám propustit, Barabáše, nebo Ježíše, zvaného Mesiáš?“ Věděl totiž, že mu ho vydali ze zášti.

Když seděl na soudné stolici, poslala k němu jeho žena se vzkazem: „Nezačínej si nic s tím spravedlivým! Dnes mě kvůli němu pronásledovaly zlé sny.“ Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili. Vladař jim řekl: „Koho vám z těch dvou mám propustit?“ Oni volali: „Barabáše!“ Pilát jim řekl: „Co tedy mám učinit s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Ukřižovat!“ Namítl jim: „Čeho se vlastně dopustil?“ Ale oni ještě víc křičeli: „Ukřižovat!“

Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka, je to vaše věc.“ A všechen židovský lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal jim ho, aby byl ukřižován."