Myšlenkovým ukazatelem smím já inspirovat o pravdě a lásce

ČÍM JSOU KŘESŤANÉ PRO SVĚT?

Prof. Jan Sokol, CSc. - K čemu by svět mohl potřebovat křesťany? v Noční univerzitě na TV Noe © 2015

Co já jako křesťan můžu dát světu? Co ode mě taky čeká? Určitě to není dokázat lidem, že jsem lepší, dobrý. To je lež, protože my nejsme lepší než druzí. My jsme mnohdy stejní synci a cérky jako všichni ostatní, ne-li horší. S tím mám vlastní zkušenost. Dělám boty, blbosti, stejně jako všichni ostatní, občas se mi věci nepodaří. Ale to, co my jako křesťané můžeme přinést ostatním lidem, je ukázat, že daleko silnější Bůh přišel jako Kristus mi odpustit každou botu, hřích a přijmout moje limity. V Novém zákoně čteme,... máme být solí, světlem nebo třeba kvasem, které celé těsto prokvasí.

Sedm ctností:   ..., které světu dává pravé křesťanství

                      ..., které charakterizují dobrou lidskou společnost

                      ..., bez kterých se moderní společnosti neobejdou

Sedm věcí, které světu chybí a vycházejí přitom z křesťanství.

1)      VÍRA = jistota v to, co nevidíme a spolehnutí se na to, v co doufáme

2)      DŮVĚRA = potřebná pro růst osobnosti druhého, pro zdravý dobrý vztah

3)      MILOSRDENSTVÍ = zdrojem vyrovnanosti a pokoje. Je podmínkou naší spásy. / není plné, když je   na základě citu, emocí či sentimentu/ není dokonalé, když je soucitem nebo solidaritou.

4)      NADĚJE = jistota, že něco má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne a není to přesvědčení, že něco dobře dopadne. Václav Havel

5)      SCHOPNOST POKÁNÍ = přiznání a vyznání viny. Nikoli jen sebekritika

6)      SCHOPNOST ODPUŠTĚNÍ / není pravé úplné, když je zapomněním, promlčením

7)      LÁSKA = chtít dobro pro druhé

CESTY K DIALOGU

Konflikty mají své příčiny a mají samozřejmě i svá řešení. Ta začínají sebereflexí každého aktéra, zkoumáním vlastních postojů, komplexů a strachů, které konflikt zapříčiňují. Následně je třeba reflektovat, jaký je můj postoj k druhému: zda ho posuzuji, málo si ho vážím, mám k němu nedůvěru, nedokážu být k němu milosrdný a vcítit se do něj. Jestliže platí, že k řešení konfliktu se dochází prostřednictvím dialogu, pak je třeba zkoumat jeho obě stránky – naslouchání a hovoření.

Když jsem si při naslouchání sebekriticky vědom svých osobních omezení, komplexů, nejistot i předsudků, pak dokážu lépe kontrolovat své emoce, naladit se na vlnovou délku druhého a ocenit jeho přednosti, čehož si všimne zase on a bude za to vděčný. Správným nasloucháním se vytvoří pozitivní klima pro dialog.

Druhou rovinou je způsob, jak s druhým hovořím a jaký slovník používám. Musím si uvědomit, že i on, stejně jako já, prožívá své nejistoty, strachy a komplexy, a moje řeč ho nesmí zraňovat na citlivých místech (nemístnou ironií například). To neznamená, že nemám být upřímný a pravdivý, ale jedná se spíše o formu, jakou se vyjadřuji. Musím vyzdvihnout pozitivum druhého a projevovat svou úctu k němu. V naší západní kultuře jsme bohužel zvyklí spíše kritizovat a vidět více to negativní.

Některé nedávné výzkumy komunikace a vztahů (prováděné na úrovni řídících grémií firem i v rodinách) docházejí k psychologicky zajímavému závěru: v souhrnu různých výpovědí při jakémkoli dialogu by pozitivní vyjádření k negativním měla být v poměru „ tři ku jedné“: tři pozitivní výroky na jeden negativní. Pokud je jiný, vede to ohrožení funkčnosti vztahu.

Pouze pokud se druhý člověk cítí být doceněn, pochopen a vnímá důvěru svých partnerů, dokáže ztratit strach a vyjádřit se ve svobodě. Za tohoto předpokladu je rozdílnost mezi lidmi skutečným obohacením a překonaný konflikt rozvijí i prohlubuje opravdový vztah, který každému pomáhá být více sám sebou a vytváří společný život. Na skutečný význam manželství, které je vztahem živým, dynamickým a rozvíjejícím se chce poukázat mezinárod. kampaň s názvem Národní týden manželství, která probíhá v týdnu před svátkem sv. Valentina. Chce upoutat zájem o manželství, které není experimentem na zkoušku, posiluje, upevňuje a tvoří bezpečné místo pro dítě. Zaměřuje se také na zdravou reflexi vztahů, aby se tak mohly stát užitečným a praktickým pomocníkem pro společnou cestu i pro duchovní život podle spirituality společenství, která je na vztazích založena. Psychoterapie sice nenahrazuje duchovní základ soužití, ale může dát ozdravující injekci, která ho upevňuje.

Zobrazeno 358×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková