- Každá meditace o kříži by nebyla celá, kdyby nevedla k uskutečnění výzvy: „Zapři sám sebe. Vezmi svůj kříž a následuj mne!“ jsme vyzýváni k nesení křížů nejen své vlastní existence, ale i utrpení a temnoty tohoto světa. To je dnes opravdu možné i hodně těžké, však Ježíš už vládu temnoty přemohl. Temnota zla není silnější než Boží láska v Kristu Ježíši. Z toho je třeba žít i jednat.
V dnešním složitém světě prožívá mnoho lidí kolem nás samotu. Pro většinu z nás je samota nesmírně těžká situace. Jsou to vdovy a vdovci a také mladší lidé žijící jako singles. Řekněme stroze, že je to smutný a duchem chudý život. To začnete chápat, když si stále uvědomujete pro koho a pro co žijete, jaký smysl má Váš život a že ve vašem srdci existují nenaplněné nejen citové potřeby, mezi kterými dominuje potřeba lásky, seberealizace a doplněnosti. Pokud mezitím poznáte Boha, plně žijete a věříte v Jeho lásku, ale stále cítíte, že tam v srdci je nějaké prázdné místo, o němž jste si jist, komu by mělo patřit, protože tato zásadní informace byla zadána již dávno při stvoření Bohem Stvořitelem. Církev tyto lidi neoslovuje, nemá pro ně "škatulku". Na druhou stranu se jako laici mohou díky svému času a energii, mladšímu střednímu věku podílet na životě církevního společenství silněji. Věnovat se uměním, službou, dohledem u dětí své farnosti či pomocí některé rodině více než kdokoli jiný.
… a pak z ničeho nic přijde den, kdy jste nemocní. Máte horečku, no představte si to. A není nikdo, kdo by Vám přinesl teplý čaj s citrónem a medem a potěšil Vás. A teploměr si musíte také sám připravit. Prostě už nejste ve formě, v jaké síle mládí jste byl, když jste byl student.
… nebo například se občas stane, že je Vám špatně od žaludku. Avšak ten pravý člověk nepřijde k posteli dát Vám pocítit milost, solidaritu a sounáležitost, sdílet s vámi kříž, pomoct, povzbudit a podpořit Vás. Ano, vžijte se do takové kůže a situace. Je v ní nějak zoufale málo štěstí…
... je tu poslední třetí příklad. Příští den Vás čeká důležitá zkouška nebo nástup do zaměstnání, na kterém Vám velmi záleží, i vkládáte velké naděje do něj. Pravděpodobně jste dost nervózní. Bohužel není žádný přítomný člověk blízký vašemu srdci, který by Vás povzbudil, dodal posilu, motivaci, odvahu a důvěru. A tak musíte holt tu bezesnou noc nějak probdít. Kromě toho pokud jste věřící v Boha, tak nemáte s kým svou podobnou víru žít, sdílet a obohacovat lásku, víru a naději ve společenství, kromě církve. Chybí Vám blízký člověk. Vkládáme tedy všechny své radosti i starosti na P. Ježíše a Pannu Marii.
- Nejsou to pouze praktické argumenty, ale jedná se také o zdraví těla, duše a ducha. Prosím vás o modlitbu za tyto lidi. Vlastní síly na to určitě nestačí. Prosím Ježíše o milosrdenství. Boží milost je mocná. Lidé žijící v manželství se dožívají prokazatelně vyššího věku než singles. Jsou celkově spokojenější. Děkuji Ti mockrát!
Komentáře
Já jsem byla "single"do 27 let. Snadné to nebylo.
Soucítím se všemi, kterým chybí v životě zázemí. Uvědomuju si, jak moc je pro mě propojené slovo domov se slovem rodina (= muž a děti).
na to člověk přichází zkušenostmi, učí se životem. Je to náročný oříšek, ale nikoli nepřekonatelný. Výše jsem se snažil přiblížit takové normální trable až moc hodných chlapců. Nyní je co zlepšovat: Sice mám otevřené okno, ale to nestačí. Jsem vyzván, abych vyšel ven dveřmi.
Jako laň na výšinách - kniha, mohla by pomoct ..
Z vlastní zkušenosti znám... Ale snažím se to prožívat takto:
https://malyfrantisek.signaly.cz/1508/boze-prosim-dej-mi-konecne
Jo, je to fakt kříž - přiznávám z vlastní více než třicetileté životní zkušenosti (počítáno asi tak od 18 let). I to, že bych si osobně nikdy tuto cestu nezvolila, vždycky jsem si přála mít velkou rodinu, ale: Bůh to chtěl jinak? Nevím, jsou otázky, na které odpověď prostě neznám. Například proč se někdo narodí s těžkým handicapem, který mu od počátku pořádně zkomplikuje život nejenom po té zdravotní stránce, ale i po té psychosociální... @Martin Mařík: s těmi nemocemi je to výstižné, jednou se mi stalo, že jsem měla horečku asi tak 39 a nebyla jsem schopná vstát z postele a jít si uvařit čaj, ale přežila jsem :-) A když mi trochu odlehlo, tak zazvonila kamarádka, která náhodou jela kolem, tak jsem ji poprosila, aby mi šla nakoupit...tohle se dá vždycky nějak vyřešit,
horší je to s absencí možnosti vzájemného sdílení s někým blízkým, jak to uvádíte v tom třetím příkladu. Věřím však, že s Boží milostí a pomocí může být i takovýto život hodnotný a naplněný... A znám poměrně dost žen středního věku, které jsou v podobné situaci, přestože jsou zdravé, hezké a šikovné, mají odpovědnou práci, ale životního partnera dosud nenašly. Myslím, že by byla škoda, kdyby to člověk zabalil a vzdal nebo život kvůli té své nezařazenosti promarnil. Moc doporučuji k přečtení knihu Hildegard Aepliové: "Být single-ale jak?" s podtitulem Naplněný život a nesplněná přání.
já mám kamarádku - ženu středního věku, která je sama. Nemá to jednoduché, ale je mi vzorem v prožívání malých radostí obyčejného, všedního života.
Myslím, že v téhle situaci je nesmírně důležité smět se opřít o společenství duchovně vyzrálých lidí...
A ještě od Davida G. Bennera: "Dar být sám sebou".
@fragaria: Ano, vyzrálé společenství a/nebo dobrý duchovní doprovázející mohou být nesmírně cennými pomocníky.
A taky místo srovnávání se se šťastným životem druhých, co mají manželství, rodinu .. spíše se z toho radovat, z toho, že jsou šťastní, jak jsou krásní a jaké mají úžasné děti .. mít rád.
Jo a ještě kniha - Když život nejde podle Tvých představ - žena, jejíž manžel, když se narodil syn, odešel z rodiny protože pravděpodobně prožíval homosexualitu .. i když s tím předtím jako katolík zápasil .. a ona se s tím musela vyrovnávat, s tou ztrátou a tak .. Myslím, že to zvládla více než dobře .. :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.