Základním posláním člověka je být darem pro druhé, žít lásku. V praxi to znamená uspořádat život podle Božího zákona lásky, který Stvořitel vložil do nitra každého člověka a rozvedl ho v Desateru a ve svém slovu. Řídit se tímto zákonem vloženým do lidské přirozenosti přivádí člověka k plně prožívané svobodě. Křesťan je člověk, který žije ve světě, ale nepochází ze světa. (srov. Jan 17,16) Rád zde vkládám překrásná a burcující slova papeže mladých Jana Pavla II., která řekl v roce 2000 na hoře Blahoslavenství:

 

   "Kolik generací před námi bylo pohnuto horským kázáním! Jak mnoho mladých lidí se během staletí shromažďovalo kolem Ježíše, aby se učili slovům věčného života stejně jako vy! Ti, kdo poprvé slyšeli Ježíšova blahoslavenství, měli v srdcích vzpomínku na jinou horu - horu Sinaj. Hora Sinaj a hora Blahoslavenství nám dávají cestovní mapu našeho křesťanského života a souhrn našich zodpovědností vůči Bohu a bližním. Zákon a blahoslavenství společně vyznačují cestu následování Krista a královskou cestu k duchovní zralosti a svobodě. 
 

   Desatero přikázání ze Sinaje může vypadat jakoby negativně: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne .... Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.  ... Ve skutečnosti je však svrchovaně pozitivní. Jde za zla, která pojmenovává a ukazuje cestu k zákonu lásky, jenž je prvním a nejvyšším přikázáním: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí ... Miluj svého bližního jako sám sebe. Sám Ježíš říká, že nepřišel Zákon zrušit, ale naplnit. Jeho poselství je sice nové, ale neruší nic z toho, co přišlo před ním, nýbrž to dovádí k plnosti. Ježíš učí, že cesta lásky vede k naplnění zákona.  A tuto nesmírně důležitou pravdu učil zde na tomto galilejském kopci.
 

"Blaze vám všem, říká, kdo jste chudí v duchu, tišší a milosrdní, vám, kteří pláčete, kdo žízníte po spravedlnosti, kdo jste čistého srdce, působíte pokoj, kdo jste pronásledováni! Blaze vám!" Tato Ježíšova slova se ovšem mohou zdát podivná. Je podivné, že Ježíš vyvyšuje ty, které svět obecně pokládá za slabé. Říká jim: "Blaze vám, kdo vypadáte jako poražení, protože vy jste praví vítězové, vám patří nebeské království!" Vyslovena tím, který je pokorný a tichý srdcem, jsou tato slova výzvou k hlubokému a trvalému obrácení (metanoia) ducha, velké změně srdce.
 

   Vy mladí lidé chápete, proč je tato změna v srdci nezbytná. Jste si totiž vědomi vnitřního hlasu ve vás a protikladného hlasu všude kolem vás. Je to hlas prohlašující: "Blaze vám pyšným a násilnickým, blaze vám, úspěšným za každou cenu, bezohledným, nelítostným, proradným, vám, kteří vyhledáváte boj, a ne mír, a pronásledujete ty, kdo vám stojí v cestě." A zdá se tento hlas dává smysl ve světě, kde násilí často triumfuje a proradní se zdají být úspěšní. "Ano, říká hlas zla, to jsou ti, kteří vítězí. Jak jsou šťastní!" 
 

   Ježíš nabízí velmi odlišné poselství. Nedaleko odsud povolal své první učedníky, stejně jako je povolává nyní. Jeho volání je vždy výzvou k volbě mezi dvěma hlasy, které soupeří o vaše srdce i v tuto chvíli na tomto kopci, k volbě mezi dobrem a zlem, životem a smrtí. kterého hlasu se mládež jednadvacátého století přidrží? Složit svou víru v Ježíše znamená věřit tomu, co říká, jakkoli to může znít podivně, a rozhodnout se odmítnou výzvy zla, jakkoli rozumně či přitažlivě vypadají. Konečně, Ježíš blahoslavenství pouze nepřednesl. On je žije. On je blahoslavenstvím. Dívejte se na něj a uvidíte, co je to být chudý v duchu, mírný a milosrdný, plačící, žíznící po spravedlnosti, čistého srdce, pronásledovaný. Proto má právo říci: "Pojď, následuj mě!" Neříká jednoduše: " Dělej, co říkám." Říká: "Pojď, následuj mě."
 

   Slyšíte jeho hlas na tomto kopci a věříte tomu, co říká. A jako první učedníci u Galilejského moře, i vy musíte opustit své lodě a sítě , což nikdy není snadné, zvláště tehdy, když čelíte nejisté budoucnosti a jste pokoušeni ztratit víru ve své křesťanské dědictví. Být dobrými křesťany se může zdát v dnešním světě nad vaše síly. Ježíš ale nestojí stranou a nenechává vás stát před touto výzvou samotné. Je stále s vámi, aby proměňoval vaši slabost v sílu. Důvěřujte mu, když říká: "Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti." (2 Kor 12,9)