LÁSKA ZNAMENÁ        - důvěřovat druhému přes všechny stíny a zatemnění

                             - vzájemně se podpírat i při pádech a zraněních

                            - dovést společně připravené plány až do konce

                             - stále se zvedat a pokračovat dál

Láska není byt připravený na klíč, ale dům, který zbuduješ, pak udržuješ a často opravuješ. Není to ani dosažený vrchol hory, nýbrž výstup z údolí, dlouhá stoupání a bolestné pády v zimě, za noci i za žhnoucího slunce. Není to pevné zakotvení v přístavu štěstí, je to plavba po volném moři, ve vlnách a za bouře. Láska není láskou, není-li zároveň věrností. Přátelství není přátelstvím, není-li zároveň důvěrou. Zamilovanost je dar.

Pravá láska není proměnlivý cit, ale rozhodnutí vůle dát druhému to nejlepší. Je jako vzduch, který dýcháme. Musí být stále obnovován. Vytváří krásu a pohodu domova pěknými slovy, dobrými myšlenkami, činy, které nezraňují. Nepříjemný tón a drsná slova působí jako ničivý mráz na jemnou květinu. Láska může žít jenom ze vzájemného odpouštění.

Sílu odpustit i prosit o odpuštění, žít v úctě jeden k druhému, vytvářet krásu a pohodu domova může dát jen Bůh, který je dokonalá láska, proto ve spokojeném manželství figurují vždy 3 členové. Muž hledá doplnění svého člověčenství ve vztahu se ženou, obdobně žena...          Zdroj: Biblická tisková misie, o.s., Bible, 1. list Korintským 13, 4-5, 
                        Povídej mi o lásce - M.Quoist

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu jej stvořil…. Proto opustí muž otce a matku a přilne ke své ženě a ti dva se stanou jedním tělem, takže už nejsou dva, ale jeden… A každý člověk má být obrazem živého a svatého Boha. Každý obraz má mít svůj rám. Stejně tak jako má člověk největší vlastnost – lásku. Láska dává smysl lidskému životu. Stejně tak, jako rám dává místo svému obrazu ...                                                                                                                                                                    Zdroj: Podobenství převzato z Písma sv.

V Bibli se píše o dvou cestách: široké a úzké. Po široké cestě se valí mnoho lidí, ale ta cesta vede do zahynutí. Existuje však také úzká cesta, jít po ní není snadné, a proto po ní jde jen někdo. Tato cesta vede k opravdovému, ryzímu životu. Opravdu nechci nikomu nic vnucovat. Zastavte se a přemýšlejte, který názor je dobrý. Chci vám jen dobře poradit, abyste si vážili sami sebe a hledali si partnera, kterého budete moci milovat celý život a který si vás bude vážit.                                                                             © Tomáš Řehák

Mýlí se ten, kdo si myslí: „Láska je hra, o nic nejde“, nebo kdo si myslí: „Když lidé ztratí víru, nebudou již ničemu věřit.“ Spíše budou věřit nesmyslům, kterými přirozeně zaplní vzniklé vakuum. Dívka by si měla být vědoma sama sebou a zamilovaně nedávat svůj zájem hned kdejakému nápadníkovi. Chlapec by si měl uvědomit, že si dívku lze získat jen něčím výjimečným, výhradním. Přitom je přeci jasné, že motor společného života stále na zamilovanost nepojede.

Při hledání správného životního partnera si věřící většinou staví kriterium společné víry, „zužuje si rybníček“. A dále si staví jiná kritéria tak, že hledání je hodně omezené. Na tyto faktory může člověk nakonec doplatit nebo naopak se mu později vyplatit. To záleží na vůli a Božím plánu. Proto je moudré chovat se podle své přirozenosti a intuice. Promodlit se. A nemít určitou představu o protějšku. Je dobré srovnat si chtěné život. hodnoty a seřadit své přané priority. Když se dlouho nedaří správného partnera najít, je třeba něco změnit. Problém může být právě ve vysokých kritériích, v úzkém zaměření nebo v nesmělosti, zbytečných obavách či urputnosti při seznamování.

V mnoha oblastech života jsou vlastnosti jako vytrvalost, důslednost a schopnost jít si za svým velmi důležité. V oblasti vztahů zrovna tohle moc nefunguje. Zde se uplatňuje jiný duchovní princip, totiž že mnohé dostávám jakoby darem. V životě musíme projít řadu zkoušek a patří k tomu i smíření se s tím, že nedostanu všechno. I když v oblasti partnerství je to obzvlášť těžké. Pro křesťana je tohle otázka možného duchovního povolání. Každá osobnost má 3 roviny: duchovní, duševní a tělesnou. A ve hře je i otázka správného načasování. Není třeba při hledání tolik úzkosti, protože ten „pravý(á)“ není pouze jeden. Těch správných potenciálních partnerů může existovat vždy více.

Společná práce spojuje. Tento postřeh znali dobře v akademické farnosti u Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Mons.Tomáš Halík své ,,svěřence“ čas od času motivoval k nejrůznějším brigádám, úklidům a jiné užitečné práci. Společná činnost totiž dokáže velmi rychle bořit bariéry, a seznámení tak může být velmi snadné. Podobně mohou zafungovat nejrůznější sporty a koníčky. Do všech těchto aktivit by ale člověk neměl jít pouze s cílem seznámit se a stresovat se tím, zda se to podaří. Přílišné tlačení na pilu obvykle nepomáhá. Případné seznámení by mělo vyplynout samovolně, jen tak jakoby mimochodem.

Důležité potřeby, aby oba v páru byli šťastni: Žena musí cítit, že ji manžel miluje. Muž musí cítit, že si ho manželka váží. Platí, že má-li nám láska vydržet, máme-li zvládnout veškeré tlaky a složitosti života, musí být naše láska více než cit. Musí to být to, co rádi žijeme a umíme to konkrétně projevovat dokonce i mezi nepřáteli. Právě nepatrné maličkosti dělají život krásným. Každý člověk může být ze srdce dobrý. Zdravá chvála umí dělat druhého šťastným a spokojeným. Jsme rozdílní jako modrá a růžová a přitom každý je stejně cenný. Tajemství šťastného vztahu skryté ve verši 5.33 listu apoštola Pavla Efeským reflektuje principy, na kterých fungují naše vztahy.                                       Zdroj: Převzato z rozhovoru v Katolickém týdeníku

DUCHOVNÍ SLOVO – K dospělosti patří, že za svůj život odpovídám sám. Není rozhodující, jakým způsobem jsem se stal tím, čím jsem, nebo jakým způsobem ovlivnili moji výchovu rodiče a učitelé. Důležité je, jak se svým životem naložím. Musím přijmout to, že jsem takový, jaký jsem. Jinak zůstanu navždycky v pozici žalobce a budu pouze ukazovat na chyby druhých. Nebo ustrnu v roli diváka, který jen přihlíží, jak jeho život uplývá. Proto je v přípravě na biřmování důležité nacvičit si v různých oblastech postoj vlastní odpovědnosti.                                                                                           © Anselm Grűn

NOVÉNA K SVATÝM MANŽELŮM MARTINOVÝM – Milada Jiřina Burgerová OCD

Má pomoci Bohu předkládat nejen všechny těžkosti, obtíže svého rodinného života, ale i chce manžele povzbudit, aby přijali a žili vzájemný vztah jako společnou cestu ke svatosti. Vždyť Ludvík a Zélie pochopili, jak zdůraznil kardinál při blahořečení manželů Martinových, že se mohou stát svatými právě v manželství a skrze něj. Při svatosti neboli věčném životě se nejedná jen o zasvěcené osoby a mučedníky nesoucí heroické činy, oběti. K takovému životnímu stylu stačí věřit v Boha, konat jeho vůli a držet se Ježíšových evangelních pravidel. Tak má žít každý podle toho, jaké má zaměstnání, poslání a k čemu je povolán.

ABCEDA PARTNERSKÉHO VZTAHU – G.Fumagalliová + D. Biollo

Mnohé páry se rozcházejí, když přijdou první nevyhnutelné obtíže. Ve střední Evropě naší doby je to polovina všech manželství do 15 let. To je dost. Tradiční rodina se v západních společnostech potýká se značnými problémy. Autoři této knížky – manželé se třemi dětmi, kteří jsou spolu přes dvacet let – nabízejí užitečné praktické i duchovní postřehy, jak překonat nástrahy a využít příležitosti ve společném vztahu. K harmonii přispívá rozumná dělba práce. Muž a žena jsou si odlišní a každý ve vztahu i rodině má svou roli. Zachovávejme své role. Každý je určen pro něco svého. Uvědomujme si to i při drobných záležitostech, pracích i úkolech, doplňujme se. Každé dítě je pak nadané pro něco více než jiné atp.

Doporučená literatura + další

  • P. Jan Balík - Máš na víc - život je umění, kterému se učíme od mládí
  • P. Jan Balík – Pohleděl na něho s láskou
  • Kateřina Šťastná - Umíš v tom chodit?
  • Gary Chapman - Pět jazyků lásky
  • John Gray – Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše 
  • John Gray – Co vám matka říci nemohla a otec nevěděl
  • Emerson Eggerichs - Láska a úcta
  • Bible, např. Matouš 19


JAK POZNAT, ZDA TO, CO PROŽÍVÁME, JE OPRAVDOVÁ VZÁJEMNÁ LÁSKA HETEROPARTNERŮ?

  1. Dovedeme se o všem sdílet, sdělovat si navzájem své zážitky? Nejen darovat, také přijímat? Vyjít ze sebe, myslet na druhého, nejen na sebe, umět se dělit o ledasco? Mohu důvěřovat druhému, umím přijímat důvěru, dokážu odpouštět a přijímat odpuštění ?

     
  2. Dává nám láska novou sílu a plní nás tvůrčí energií i odhodláním dokázat ještě více než předtím? Milující má být naplněn radostí.

     
  3. Stojí náš vztah jen na základě citů? To není pravá láska! Máme opravdu jeden k druhému dostatek úcty? Jsme na sebe navzájem hrdí? Nestačí jen obdivovat druhého pro jeho tělesnou zdatnost nebo krásu. Láska znamená chtít dobro druhého.

     
  4. Přijímáme jeden druhého takového, jaký je? Láska dovede přijímat druhého i s jeho návyky dobrými i zlými. Nevstupuj do manželství v naději, že pak se její (jeho) charakter. vlastnosti změní k lepšímu. Některé návyky nejsou opravdu akceptovatelné pro manželství. Pak je lepší se včas rozejít. Zároveň je třeba mít na paměti, že nikoho jen tak nelze změnit, „předělat“, avšak na základě dobré komunikace a jeho pevné vůle se však sám může naučit dělat určité věci jinak, lépe a navyknout si na nové podmínky.

     
  5. Dovedeme se pohádat, navzájem si odpustit a ustoupit jeden druhému? Mnozí říkají: „Máme se přece rádi, tak se nehádáme.“ Velmi důležitá zkouška, když řešením sporu poznáme, zda se dovedeme usmířit, zda dovedeme vzájemně hledat cestu ke kompromisu a neprosazovat jen sebe ani pouze druhého.

     
  6. Známe se navzájem opravdu dost dlouho a dost dobře? Odolá naše láska? Je dobré vidět se nejen o svátečních příležitostech, ale také při práci, v denním životě, v tíživých situacích. Staré přísloví: „ Nežeň se, pokud jsi se svou milou neprožil jak léto, tak zimu.“ Je velmi dobré spolu zažít něco náročnějšího, extrémní podmínky, aby se ukázala reakce druhého na kritické situace (desetidenní pobyt, horská turistika).

     
  7. Umíme si nadějně představit, že dokážeme dál nejen společně být, ale i mít se rádi, i kdyby se komukoli z nás stalo cokoliv mimořádně závažného? ( ztráta zaměstnání, těžký úraz, nemoc)

     
  8. Chceme vždy dobro pro druhého a jsme rozhodnuti umožňovat si stále vzájemně růst a napomáhat k osobnímu růstu druhému, pracovat na štěstí, radosti, uskutečňování Božího dobra a lásky ve vztazích? A jsme odhodláni tak činit navždy? Začínáme každý den znovu a bereme svou odpovědnost na sebe neustále.

     
  9. Snažíme se uskutečňovat lásku, mít nadhled a určitou toleranci? Úplná pravá láska není jen otázkou citů, vychází ze srdce, ale také je rozumovým rozhodnutím. Mít pro druhého čas a naslouchat mu je dar a umění. Láska podmiňuje svobodu. Nelze ji nikomu vnutit.

     
  10. Přijímám sám sebe, takového jaký jsem? Jsem k sobě dobrý? Mám se rád. Umím se sám na sebe usmát. Důvěřuji si. Dělám si sám na sebe čas a dávám ho i druhému a umožňuji partnerovi svobodu volby.
  • Slova ujištění
  • Pozornost
  • Fyzická náklonnost
  • Přijímání a dávání darů
  • Služby a skutky

Ochota obou měnit se

Reálné sny, uskutečnitelné ideály

V obou velká pokora, laskavost

CITOVÉ POTŘEBY ŽENY

Péče, láska - její plnění je klíčové pro láskyplný vztah
 

Porozumění

Respekt

Oddanost

Bezpečí - jistota, zázemí
 

Potvrzení vlastní hodnoty

CITOVÉ POTŘEBY MUŽE

Důvěra - její plnění je klíčové pro láskyplný vztah

Uznání, úcta - jeho jednání, názoru, návrhu
 

Ocenění - maličkosti i velkého činu
 

Obdiv - jeho umění, nadání, charismat
 

Přízeň

Povzbuzení - její optimismus, pochvala
 


Když jsou muži a ženy schopni respektovat a přijmout rozdíly mezi sebou, je tu šance, že jejich láska rozkvete. Typický praktický příklad: „Vůbec se mnou nemluvíš. Tebe to nezajímá?", povídá žena. Když muži mlčí, jsou spokojeni. Dříve se vrátili z lovu do jeskyně, najedli se, zírali do ohně a přemítali, co se jim v uplynulém dni podařilo, a co ne. Když muži mlčí, je vše v pořádku. Když mlčí ženy, není něco v pořádku, je to často známka toho, že jsou nespokojené. Něco se stalo. Pro muže je však mlčení známka toho, že je doma pohoda a klid. Zde je znát markantní rozdíl v psychologii obou, který na sváru běžně tvoří neplechu. Ženy předpokládají, že člověk, který je s nimi v jedné místnosti, cítí stejnou potřebu mluvit jako ony. Normálně si říct, co pitomého zase řekla Karolína v práci a že v pátek cestou na chatu musíme koupit rašelinu. atd. Nechápou, znejistí je, proč druhá bytost mlčí. Snadno si o něm představují to nejhorší, protože žena mlčí jen a právě tehdy, když to, co by řekla, by bylo příliš urážlivé nebo když s někým nechce mluvit, protože už mu nevěří a nechce s ním mít nic společného. „Je naštvaný? Lezu mu na nervy? Není rád, že je tu se mnou? Už mě nemá rád? Na co myslí? Na koho, sakra, právě teď myslí?“, myslí si žena. V návaznosti je myšlení nahlas jakožto její řeč. Jak tuto situaci správně řešit? Přijmout tento fakt a pochopit rozdíly v myslích ženy a muže! A navíc také vytvářením podmínek ke vzájemné spokojenosti pozorností a oboustranným vycházením si vstříc! Nenarušovat jeho uzavření se do sebe. Směrem od muže pak jednoduchým rozvíjením jejího rozhovoru, např.: “Řekl už Karolíně někdo konečně, že je trapná? .... Tu rašelinu potřebujeme do truhlíků pro ty okrasný kytky, že?“ Ke štěstí úplně stačí maličkosti.                                                                                              Zdroj://ona.idnes.cz

Manželství je každodenní práce, dalo by se říci řemeslnická práce, klenotnická práce. Vzájemně si umožňujte růst! Jako tatínek i manžel a jako maminka i manželka jeden druhému umožňujte, aby byl více mužem a ženou. Skutečná láska není pouhý cit, je to vztah. Nezakládejte jej na písku citů, které se objeví a zase mizí, nýbrž na skále skutečné lásky, lásky, jež pochází od Boha. Rodina se rodí z tohoto projektu lásky, která chce růst tak jako se staví dům. Pánu Ježíši svěřujme život, který se stává každodenní duchovní poutí, složenou z jednotlivých kroků a krůčků společného růstu, úsilí stávat se ženami a muži dozrálými ve víře. Mnozí mají obavu ze závazku „navždy“. Manželství není povedené pouze tím, že vydrží. Důležitá je i jeho kvalita. Modlitba: “Pane, dej nám dnes naši každodenní lásku.“ Také pro vás může Pán rozmnožovat vaši lásku a každý den vám ji dávat čerstvou a dobrou. Má jí nekonečné zásoby! Společný život je umění, trpělivá, krásná a uchvacující pouť. Není to jednoduché, vůbec to není jednoduché. Náš růst nekončí svatbou. Na vztazích i s jinými lidmi je třeba pracovat. Že bychom si jako cíl odškrtnuli, že je splněn? Právě tehdy naopak začíná život a zápas o trvalý cíl, šťastnou perspektivu života v Bohu. Nebuďte na to sami. Využívejte nabídku Církve a aktivity rodinných center. Přijdou období, kdy budete moci podat aktivní ruku nabídky druhým ve společenství, jindy budete čerpat pomoc a podporu od nich. Vyvarujte se prosím používání těchto negativistických magických slovíček: Nikdo, všichni, nikdy, pořád, nikde, všude, nic, všechno, já nemohu, ty nechceš. Takové generalizování pohledu na věc je hloupé.

 

„Mohu – Smím?“ To je slušná žádost, jak moci vstoupit do života někoho jiného, v úctě a s pozorností. Je nutné naučit se klást tyto otázky: Mohu toto udělat? Zamlouvá se ti, že to takto uděláme? Vychováme naše děti takto? atd.

 

„Děkuji“.Zdá se nám toto slovo nezávažné… Přitom je tak důležité! Partner, dítě je Boží dar a Božímu daru se říká děkuji! Příležitostí je mnoho.

 

„Promiň“. V životě se dopouštíme mnoha chyb a omylů. Všichni chybujeme. Učme se uznávat vlastní chyby a prosit o odpuštění: „Promiň, jestli jsem dnes zvedl hlas, Promiň, že jsem kolem tebe prošel a nepozdravil jsem tě, atd.“ Dobře si pamatujte: Nikdy nekončit den bez usmíření! Protože další den už je obtížné se usmířit, protože ten den má opět své starosti.           © papež František

 

„MÁME PROČ SE VESELIT A RADOVAT….“

     Ve Žďáru nad Sázavou na celostátním setkání mládeže mohli mladí lidé prožít mimořádné dny, kdy mohli spolu žít a zakusit, že křesťanství je život. styl, který člověku přináší naplnění života láskou, radostí a pokojem.

     Když v úterý 14. srpna 2012 přicházeli zástupy mladých k hlavnímu pódiu, cítil jsem obrovskou touhu každému zvlášť říci: „Važte si toho…!“. Važme si toho, že můžeme vyrůstat a žít v době, kdy svoji víru můžeme vyznávat ve svobodě. Važme si toho, že nás někdo pozval na setkání, které pro nás několik měsíců připravovali naši stejně staří kamarádi. Važme si toho, že do Žďáru přijeli biskupové, kteří o nás mají zájem a vydrželi i v chladných večerech sedět na programu a prožívat ho s námi. Važme si toho, že aktivní, zejména mladí lidé pro nás zajistili místa k ubytování, program, kvalitní hudbu a připravili sobotní pouť s 65 zastaveními. Važme si toho, protože jsme v tomto jedineční, v ostatních evropských státech toto nemají.

     Během setkání jsem se potkal s návštěvníky z několika jiných zemí, kteří přijeli do Žďáru. Všichni mi říkali v různých podobách přibližně totéž: „Je neuvěřitelné, jak dobře vám to tady funguje. Je to pro nás velké svědectví, co všechno mohou mladí společně dělat, jak mohou slavit to, že jsou křesťané, jak se mohou setkat a povzbudit ve víře. Toto bychom u nás taky rádi zorganizovali.“

     Máme proč se veselit a radovat, protože jsme mohli být svědky velkých věcí. Protože jsme mohli vidět, jak nás Bůh bere vážně, jak žehná službě a oběti mnoha mladých lidí, jak pracuje v srdcích jednotlivých účastníků. Můžeme, ba spíše měli bychom si vážit perfektní organizace i vtipného a nápaditého programu na pódiu. Všechno to jsou pouze okolnosti a zásadní je, zda to všechno pronikne svou mocí a životem Duch svatý. Zda to, co jsme prožili ve Žďáru, bude mít dopad i na náš každodenní život všude tam, kde žijeme.

     Dá se říct, že mladí z přípravných týmů postavili a připravili dobré kulisy. Kulisy k tomu, aby na jevišti mohl pracovat samotný Bůh. A my všichni jsme mohli být toho svědky. Po setkání nemusíme zářit dlouho jako jaderný reaktor, ale s vědomím zážitku můžeme stále žít doma u svých povinností a ve svých rodinách a skutečně si říkat: „Máme proč se veselit a radovat…!“                                                                                        © Vojtěch Jurásek

Celý článek sleduje pouze psychologickou stránkou vztahu, který jistě nepadá z nebe. Je jako semínko, které oboustrannou péčí vzklíčí a od té doby je nutné na něm oboustranně pracovat. Uvědomme si, že oba partneři jsou od přírody rozdílní. Jestliže mají společně něco budovat, musejí být schopni například diskutovat problémy. Dívá-li se ten druhý na nás jako na svatý obrázek a přitaká všemu, co řekneme, dopředu víme, že veškerou tíhu vztahu, jakož i odpovědnost, nechá na nás. A to vůbec není dobré... Víte, ono to v dobrém vztahu platí obdobně jako ve vztahu k Bohu: Čím více ho poznávám, tím více ho miluji. A čím více ho miluji, tím dokonaleji ho znám. V tom pravém dobrém svazku jsou na vzájemnou lásku vždycky tři, kde jedním z nich je Bůh. Pro ženu je velká výhra, pokud je energický muž v Boha správně věřící. Pro muže je důležitým faktorem vzhled a krása aktivní ženy. Dále mohu ze zkušeností jiných lidí poradit obecně, že na radost i trvalost vztahu mají přímý vliv společné zájmy, koníčky a představy o životě blížící se shodě a nepřímý vliv působí do určité míry povahová podobnost charakterů, kde si oba rozumí a v určitých věcech naopak charakterová rozdílnost, kde se oba vzájemně doplňují a přitahují.                                                                                                                               © Martin Mařík